Nějaký text k videu/dokumentu, jak jsem se ocitl na jedné párty a co z toho bylo za tancovačku…

A field trip to the Czech Republic, following photographer Roman Franc, produced by Jon Tonks.

Sport jej naučil vytrvalosti a schopnosti nevzdávat se, cesta do Arménie zaznamenaná na foťák za maturitu ho zase naučila jít k jádru věci. Joan Baez kvůli němu během focení amerických kongresmanů u příležitosti 30. výročí projevu Václava Havla zazpívala píseň navíc a přes prezidenta Havla se dostal také k portrétování dalajlámy. Reálný život brněnského fotografa Romana France, s nímž ve Vizitce mluvila Markéta Kaňková, připomíná zkrátka sled nepravděpodobných historek.

Roman byl do dvaceti let výborný atlet, který snad ani nebyl nikdy v galerii a o fotografii se zajímal jen okrajově. Změnil to až výlet do Arménie, kam vycestoval spolu s fotoaparátem a fotky z cesty si sám vyvoval. Černá komora a fotografie mu v tu dobu naprosto uhranuly. S prvními vlstně vyvolnými fotkami se přihlásil na Institut tvůrčí fotografie a jeho pohled na svět dostal další rozměr. Teď už neběhá, ale fotí a úspěchy slaví nejen doma, ale i za hranicemi. Jeho fotogrfie si kupili soukromí sběratelé z Česka, Velké Británie, Kanady nebo Spojených států. Jsou i ve sbírkách Muzea v Houstonu, USA. Než někoho vyfotí může to trvat i rok, nebo taky půl hodiny. Své fotografické objekty chce poznat, naladit se na ně, často neúnavně prozkoumává i okolí v kterém žijí. Teprve pak s rozvahou otiskává jejich duši na celuloidový pás. Většinou fotí na velkoformátový analogový fotoaparát, nebo na starou Flexretu. Žije v nenucené opozici k zrychlému světu nejen digitálních fotoaparátů i kávu si mele ručně. Jeho auto je stejně staré jako on sám, z roku 1983. Jako staromilec, ale nepůsobí a ani nechce. Jeho Saab má moderní vyhřívaná sedadla, velký fotoaparát je nanejvýš dva roky starý a mlýnek na kávu je z Japonska. „Pomalé“ věci k Romanovi přichází sami a on je za to rád, zpomaloat prý potřebuje. Když portrétuje donutí lidi vylézt na strom, nebo se nechat zakopat do země, jeho svátost Dalajlámu fotil na hotelových záchodcích. Tři roky fotografoval Václava Havla. Jeho poslední prezidentova fografie je z konce října roku 2011. Roman Franc rád nabízí alternativní způsoby myšlení, originální pohledy na svět a především bizarní nápady, které dokáže dotáhnout do zdárného konce. Roman je tak trochu umíněný blázen, tvůrce s touhou budovat důvěru mezi lidmi a pomáhat. Jeho upřímnost a otevřenost mu otevírá duše i místa, která fotografuje.