Říct něco portrétem
Říct něco portrétem je těžké.
Jako dotekem nosu vyznat lásku.
Říct něco portrétem
Říct něco portrétem je těžké.
Jako dotekem nosu vyznat lásku.
Být schopen odevzdat se.
Světlo musí padat jinak, než běžně padá.
Mít radost ze hry.
A pak najednou nejde pouze o fotografii, najednou jde o tajemství. Najednou lidé nevypadají, jak je známe – ale jak se nám o nich zdá. Opravdověji než to reálně jde. Světlo prostupuje jejich tělem, jsou krásní a škaredí, nejistí a přistižení, pevní a pravdiví. Přemýšlím pak o snech, co se jim zdají a o úzkostech, co je popadají, a o světlu a stínech, o tmě…o mě?
+
