Franc nám ve svých vtipně inscenovaných portrétech ukazuje brněnské a newyorské Sokoly seniorského věku, kteří se marně snaží udržovat postupně zanikající slávu Tyršova a Fügnerova hnutí, které kdysi bylo rozšířené nejenom v Československu, ale i v mnoha dalších zemích a které přivádělo na proslulé všesokolské slety desetitisíce cvičících a statisíce diváků. Jenže doba se změnila a dnešní mladí lidé mají většinou jiné zájmy než cvičení v Sokole. Francovy fotografie mají několik rovin. Vyznívají jako oslava lidí, kteří se přes svůj pokročilý věk udržují v tělesné i duševní kondici a hrdě navazují na národní tradice Čechů a dalších slovanských národů, ale ve fotografiích je i mnoho absurdity, grotesknosti a humoru (někdy až čechovovského „humoru skrze slzy“) a současně i nemálo nostalgie a smutku za něčím, co patrně neodvratně odchází. Fotografie jsou skvěle komponovány, portrétovaní se většinou „sanderovsky“ dívají přímo do objektivu a jeho prostřednictvím do očí diváků, prostředí není zahlceno zbytečnými detaily, některé předměty – československá vlajka, činky, zašlé umývadlo – nesou signifikantní symbolické významy. Důležitá jsou i kontrasty mezi světly a stíny a samozřejmě i samozřejmě i technická kvalita fotografií.
prof. PhDr. Vladimír Birgus